Když jsem se vracel z Cordoby
Potkal jsem dvě mladé vdovy
Rudé měly rety, v rukou kastaněty
O lásce že prý mně poví

Tančily fandango žhavé
Pro srdce mé nedočkavé
V očích jim vášnivý ohníček plál
A já se sám sebe ptal:

Které mám srdce dát
Která je hezčí, kdo mi to poví
Obě mám stejně rád
Obě jsou krásné vdovy z Cordoby

Že splním rád každé přání
Řek jsem jim hned bez váhání
Zatančím bolero a budu torero
Který všem strach nahání

A kdyby chtěly dle zvyku
Jel bych na divokém býku
Zkrátka, že všechno dám, když bude má
Ta první nebo druhá

Které mám srdce dát
Která je hezčí, kdo mi to poví
Obě mám stejně rád
Obě krásné jsou, vdovy z Cordoby

Pak nesměle jsem se tázal
Abych rozmluvu navázal
Kdyby si přály snad, že bych měl obě rád
Já bych to možná dokázal

Vdovy mi řekly však - ba ne
Takhle to nepůjde, pane
Vybrat si jednu z nás - teď je na vás
Já ptal se bezradně zas

Které mám srdce dát
Která je hezčí, kdo mi to poví
Obě mám stejně rád
Obě jsou krásné vdovy z Cordoby

Španělské přísloví praví
Že jenom ten muž je pravý
Kdo pravdu jedině zná hledat ve víně
Tak jsem pil vdovám ku zdraví

Víno v mých ústech jen sládlo
Tělo mé pomalu sláblo
Než jsem si vybrat moh, tak už jsem spal
Ve spánku zpíval si dál:

Které mám srdce dát
Která je hezčí, kdo mi to poví
Obě mám stejně rád
Obě jsou krásné vdovy z Cordoby

Když jsem se probudil ráno
Řek jsem si - teď máš vyhráno:
Vezmeš si nejradši, tu, která je mladší
S tou bude ti více přáno

Marně však hledal jsem vdovy
Zbyl tu jen lístek se slovy:
Seňore, kdo v lásce dlouho váhá
Nakonec prohrává