Říkal jsi mi, když jsem býval malý
Vždycky když jsme před našim si hrály
Neper se, vždyť nemáš tolik síly
Nebrečel jsem, ani když mě bili
Tobě, táto, vždycky jsem pak říkal
I vy možná takoví jste byli

Potom když jsem vyrostl a zmužněl
S láskou mou jsme na radnici stáli
Říkal jsi mi, jak je život těžký
A že mám být v lásce vždycky stálý
A já se vás ptal, tebe i mámy
Jestli taky takový jste byli

Taks to, táto, říkal, životem když bloudíš
S nadějí a láskou, nikdy nezabloudíš
Přesto, že jsem bloudil, málo býval s tebou
Obrázek tvůj nosím, vždycky ho mám s sebou

Vzpomeň si, jak jednou jsi mi říkal
Co uděláš, nevrátíš už zpátky
Dobré věci člověku se vrátí
Na špatné je život příliš krátký
Za špatné že život špatným splácí
Dobré zase v dobré že se vrací

Potom jsi mi taky ještě říkal
Co je černý, nikdy není bílý
Abych vždycky pravdu čestně říkal
Snažím se, ač nemám někdy síly
Tak se taky ptám, možná se mýlím
Jesli s mámou takoví jste byli

Taks to, táto, říkal, životem když bloudíš
S nadějí a láskou, nikdy nezabloudíš
Přesto, že jsem bloudil, málo býval s tebou
Obrázek tvůj nosím, vždycky ho mám s sebou