Nad hlavou mi krouží lampa žlutá
A vymýšlí si stíny nevšední
Kdybych byl Renoirem, dívko zutá-á
Nakreslím tě, než se rozední, ou, jé

Zlatou harfu rozpuštěných vlasů
Chtěl bych jedním dechem rozehrát
S doprovodem stovky dívčích vlasů
Nejkrásnější barvu chci ti dát

Za záclonou řas se rozednívá
A lampa se tak stává zbytečná
Sbor mi z dálky šeptem chorál zpívá
Že je lepší, když jsi skutečná-á

A tak tedy u tvých nohou klečím
Nevím, mám tu plakat, mám se smát
Za jeden však nápad noci vděčím:
Nejsem malíř, ale mám tě rád

Nad hlavou mi krouží lampa žlutá
A vymýšlí si stíny nevšední
Kdybych byl Renoirem, dívko zutá-á
Nakreslím tě, než se rozední

Za záclonou řas se rozednívá
A lampa se tak stává zbytečná
Sbor mi z dálky šeptem chorál zpívá
Že je lepší, když jsi skutečná-á

A tak tedy u tvých nohou klečím
Nevím, mám tu plakat, mám se smát
Za jeden však nápad noci vděčím:
Nejsem malíř, ale mám tě rád
Nejsem malíř, ale mám tě rád
Nejsem malíř, ale mám tě rád